Podzimní rovnodennost

Čas, který Slunce tráví na obloze, se opět zkracuje a noci přibývá. Postupně se tak dostanou do bodu, kdy den i noc jsou si rovny. Tento den nazýváme rovnodennost. Sluneční světlo v tento den svítí na obě polokoule i oba zemské póly stejnou měrou. K tomu dochází pouze dvakrát do roka, a to v březnu a v září. Podzimní rovnodenností se překlápíme do tmavé poloviny roku. Tma přebírá nadvládu a dny se zkracují nejrychlejším tempem v roce - zhruba o tři minuty denně.

Nejstarší přímé doklady o sledování slunečního cyklu a rovnodennosti na území České republiky pocházejí z neolitu (přibližně 5000 let př. n. l.), kdy zdejší obyvatelé stavěli takzvané rondely. Pravěcí stavitelé dokázali den rovnodennosti přesně určit pomocí gnómonu - kolmé tyče zabodnuté do země, jejíž stín se v tento konkrétní den pohybuje po přímé linii, což pro tehdejší zemědělskou komunitu představovalo klíčový orientační bod ročního cyklu.

Keltské i pozdější slovanské obyvatelstvo reagovalo na tento podzimní přelom především skrze sklizňové obřady a dožínky bezprostředně navazující na dokončení polních prací. Tyto oslavy se na našem území otiskly do pozdějších lidových zvyků, jako jsou venkovská posvícení, pletení dožínkových věnců nebo svatováclavské slavnosti konané koncem září.

Nacházíme se v období hojnosti tzv. druhé sklizně, všeho je dostatek. Zatímco žně obilí již skončily, příroda má stále co nabídnout. Dozrává ovoce, ořechy a vinná réva. Křoviny a okraje lesů přetékají divokými bobulemi - ostružinami, bezinkami, šípky a hlohem. Podzimní vlhkost a deště navíc probouzejí k růstu houby. Příroda nám daruje svoje plody a postupně zpomaluje a připravuje se na odpočinek. Dřeviny začínají stahovat svou mízu a energii z listů zpět do kořenů. Listí se postupně přezlacuje a barví do teplých odstínů červené, oranžové, bronzové a hnědé. V živočišné říši nastává čas intenzivní aktivity. Zvířata si ukládají zásoby na zimu a někteří se připravují k zimnímu spánku. V lesích také začíná jelení říje.

Rána bývají zahalena do ranních mlh, vzduch citelně chladne a krajinou se šíří charakteristická zemité vůně listí a půdy. Proměna světla a chladnější vzduch přinášejí zvláštní směs jasnosti a jemnosti. Zatímco léto vyžadovalo vnější energii a aktivitu, podzimní atmosféra v nás probouzí potřebu stáhnout se z vnějšího světa zpět k sobě. Je to přirozená výzva k tomu zpomalit, zklidnit dech a připravit své osobní prostředí na klidnější období. Vnímání dozrávající přírody nás podněcuje k rekapitulaci vlastního roku. Nutí nás zamyslet se nad tím, co v našem životě dozrálo, ocenit plodnost uplynulého období a pocítit vděčnost za to, čeho jsme dosáhli. Opadávání listí symbolizuje uzavírání jednoho cyklu. Vede nás to k nahlédnutí, které věci, nefunkční vzorce či projekty je potřeba nechat odejít a odložit, abychom do zimního období nevstupovali se zbytečnou zátěží.